oko-uraganu

V popůlnoční meditaci,

zvedám tužku v inspiraci.

A protože jsem člověk s páteří,

budu lkát a hrát si na boha,

I když nevím co je lkát a v boha nevěřím,

jako jeden z nemnoha.

Hodiny tikaj,

i mí oči v tiku blikaj

a já chci jen světu říct,

nejen tiše, z plných plic,

že lišky jsou krásný,

a též medvědi.

Jenže kočky i když koukají,

tak na vás nehledí.

Je v tom jistý splín

A my jak lvové bijem o mříže,

posuneme se tím

snad jen dále, ne blíže.

Chytni kočku za ocas

a ona tvůj nikdy nechytne

Nic to, svět je plný krás,

někdy se chyba ocitne.

Hlavně ať nehoří lesy

nechť je z čeho dělat udice.

a když na nás padnou stresy,

pozorujme zajíce.

Hrajme si chvíli na Bohy,

v této skvělé pozici

stáhneme slunce za nohy,

udici nahodíme měsíci.

A kočky ať si mňoukají,

budeme na ně koukat potají.